„Co funguje dobře, není jen moje zásluha. Co funguje špatně, to jde za mnou a to řeším,“

říká CEO Monroi, Filip Kollert.

Filipe na začátek musím říct, že jsem velmi překvapená, že na váš věk jste toho vyzkoušel už poměrně hodně. Máte za sebou už kariéru osobního bankéře a Monroi není vaše první podnikání. U mužů se asi i můžu zeptat na věk? 

Na věk se zeptat můžete 😊 Je mi teprve 21 let. Ono to, co vidíte na LinkedInu možná zní zajímavě, ale já jsem na žádnou z těch věcí, které jsem dělal nikdy nebyl sám. Měl jsem vždy obrovské štěstí na to, koho jsem si k sobě vybral na spolupráci. Vždy jsem říkal, že v podstatě toho až zas tak moc neumím, ale jsem dobré lepidlo mezi lidmi. Měl jsem asi i správné načasování. Začal jsem když mi bylo 16 let. Motal jsem se okolo kryptoměn a tam se mi podařilo s partou kamarádů uspět. V té době to bylo strašně sexy téma a i návratnost tam byla velmi zajímavá. Byla to vlastně má první zkušenost, kdy jsem si začal peníze vydělávat sám. Kryptoměny pak šly hodně dolů, takže toto naše „podnikání“ skončilo a přesunul jsem se spíše do akciových trhů a dluhopisů. Pak jsme měli také pár eshopů a trochu jsem se hledal. Největší zálibu jsem měl ale okolo financí, takže jsme dělali investičního zprostředkovatele přes Českou národní banku. Zjistili jsme, že lidi investovat chtějí, ale nerozumí tomu a nechají si poradit od finančních poradců.

U těch finančních poradců bych se ráda zastavila. Myslíte, že jsou v Česku kvalitní poradci? Nebo jaký je váš názor právě na toto poradenství?

Tady použiji slova pana Patáka, který je majitelem aplikace ChytrýHonza, který srovnává finanční produkty. 90 % finančních poradců prostě radí špatně. Pak to lidi dožene a kazí se tím představa o těchto finančních produktech. Proto jsme si řekli, že se pokusíme toto vnímání změnit. Chtěli jsme naučit lidi hospodařit s penězi, kdy si vzít úvěr, jaký je vůbec správný úvěr. No, ale zjistili jsme, že lidi se od určitého věku nechtějí učit. Takže jsme řešili neziskovou organizaci pro základní školy. Měli jsme nápad na deskovou hru, která by spočívala v tom, že by děti měly simulaci života. Oni by byly v roli bankéře a přišel by za nimi klient, který by jim řekl, že si chce půjčit na iPhone, na dovolenou nebo na bydlení atd. Děti by měly za úkol rozhodnout, zda je to správné nebo ne. Cílem hry bylo, aby děti viděly, jaké negativní dopady tato rozhodování mohou mít. Nicméně jsme zjistili, že sekce dotačních programů toto podporovat nechce. To nás hodně mrzelo. No a tak jsme se rozhodli, že když se to nikdo nechce učit a nechce tomu věnovat čas, že to za ně uděláme. Takže tak vlastně vznikl asi před rokem Monroi.

Tady té myšlenky vzdělávání mladých lidí jste se už úplně vzdali? Nebo je to pro vás téma i do budoucna?

Tak není nic hezčího, než na tomto světě zanechat nějakou pozitivní stopu a vědět, že se aspoň trochu snížila finanční negramotnost. Na druhou stranu, je to obor, který je těžko prosaditelný z důvodu lenosti lidí. Hodně jsem to řešil i na vysokých školách. Myslím, že tam navíc je prostor pro nějaké digitální výuky, ale v tuto chvíli je plán řešit vše za ně.

Zmiňoval jste, že nějakých 90 % finančních nebo investičních poradců radí špatně. Jak vlastně je nastavený jejich systém vzdělávání? Já jsem měla pocit, že jsou tam poměrně náročné certifikace přes Českou národní banku, ale vidím, že je to v reálu benevolentnější? 

Jedna věc je to, co se píše a druhá to, jak to funguje v praxi. Samozřejmě subjekt, který vše reguluje, je Česká národní banka, ta si myslím odvádí skvělou práci. Bohužel ale nemá kapacity všechno uhlídat. Dnes už to není tak hrozné, jako před 10 lety. To tenkrát bylo opravdu jako z filmu Vlk z Wall Street. Takových příběhů znám z vyprávění spoustu. Dnes už to funguje tak, že přijde mladý kluk a nějaký poradce v krásném obleku mu řekne: „Když se mnou budeš pracovat, můžeš si za dva roky koupit krásný auto, budeš kolem sebe mít krásný ženský.“ a to je vždy sen všech kluků, kteří vyjdou ze střední školy. Oni jim to ukáží na konferencích, na párty a tak. Je tam ale oběť v tom, že občas doporučí klientovi něco, co jednoznačně není vhodné a za co dostane největší provizi. Provize jsou opravdu neúměrné tomu, co ti lidi umějí. Znám lidi, kteří v 19 letech díky tomu, že sestavili tým a fungovali tam 4 roky, vydělali obrovský peníze. Mají ale za sebou svědomí, který je prostě černý. To se mi nelíbilo, proto jsem si řekl, že takhle to fungovat nemůže a že se pokusíme to aspoň trochu zlepšit.

Je vidět, že vzdělávání je pro vás důležitou otázkou, proto mi to nedá se nezeptat, jak vzděláváte vy sám sebe? 

No…já se přiznám, že nemám vysokou školu. Nemám ani rodiče, kteří by podnikali, nemám v podstatě nikoho, kdo by mě učil. Nechci, aby to znělo, že jsem nějaký velký podnikatel, to určitě ne, jsem teprve na startu. Ale jakmile cítím, že je něco, co by se dalo zlepšit, tak na tom prostě okamžitě začnu pracovat. Výhodou je, že hodně komunikuji s velice kvalifikovanými lidmi, se kterými pracuji. Startup je o tom, že si nemůžu teď dovolit platit lidi tak, jak by si zasloužili. Já mám vizi, které věřím a věří jí i můj tým. Celé je to založené na tom, že spolu nastavujeme komunikaci tak transparentně, že každý o každým všechno ví, co má za úkoly, co má dodržet. Máme nastavené zodpovědnosti a ke mně se dostane velice rychle, když se něco děje špatně. Co funguje dobře, není jen moje zásluha. Co funguje špatně, to jde za mnou a to řeším. Tím vlastně na tu otázku vzdělávání chci říct, že je to nárazové. Vše, co dělám, musím mít podpořené i tím, co vlastně mohu nastudovat.

Vy jste teď hodně mluvil o týmu. Kolik vás vlastně je?

Co se týká zakladatelů, tak jsme tři. Jeden z nás řeší veškeré technické pozadí, druhý vše okolo marketingu a komunikace a já jsem pomyslný CEO. My tři na tom spolupracujeme nejaktivněji. Samozřejmě, spolupracujeme i s lidmi, kteří nám pomáhají v rámci advisory a podobně. 

Jsou to vaši přátelé nebo jak jste se k sobě dostali? 

No, tohle pro mě asi úplně nejklíčovější. Jeden je můj dlouholetý kamarád, se kterým jsem už pár businessů dělal, takže jsem věděl, jak funguje v business prostředí. Věděl jsem, jak spolu komunikujeme. Ale najít toho „ajťáka“ alias technického ředitele, to nebylo jednoduchý. Chtěl jsem, abychom si rozuměli a abychom byli přátelé. Protože když jsme spolu skoro 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu, tak to jinak nejde. Nástupu předcházelo to, že jsme spolu byli na výletě na lodi. Byli jsme tam jen my dva, abych já poznal, co to je za člověka. Zažili jsme spolu i pár stresových situací, takže jsem věděl, jak v takových situacích reaguje a taky jsem poznal, že umí držet emoce na uzdě. Takže pro mě splňoval všechny důležité požadavky.

To jste si vypsal výběrové řízení nebo to bylo na doporučení?

Vesměs jsem dostal doporučení, že je to ten nejgeniálnější člověk na světě. Já jsem fakt hrozně šťastný za lidi se kterými spolupracuji. Technický ředitel je člověk, který studuje tři vysoké školy najednou a u toho má strašně moc času dělat to, co děláme. Stačí mu 5 minut na to, aby si odběhl ze schůzky a naklikal za 5 minut test. U druhého kolegy si vážím toho, že jsem ještě v životě nepotkal člověka, který by uměl tak dobře naslouchat klientovi. Když jsme například dělali nějaké hloubkové rozhovory, tak já jsem upřímně nebyl schopnej to procítit tak jako on. On věděl, co chce člověk říct, ještě než to řekl. Rozpoznal, jestli člověk nelhal nebo jestli se trochu nestyděl. Veškerá komunikace z jeho strany je prostě perfektní.

A co rozdělení vašich rolí ve firmě? Bylo v tom, vzhledem k vašemu zaměření, jasno hned od začátku nebo jste o tom vedli nějaké delší diskuse? 

Na začátku jsme v tom, samozřejmě, trochu plavali. Není to tak, že člověk někam naskočí a hned ví, co bude dělat. Zatím to je ale tak, že ikdyž role rozdělené máme, tak stejně každý řešíme všechno. To, co nám jde nejlíp, tam samozřejmě máme svůj fokus a věnujeme tomu nejvíc času. Ale celkově to bylo přirozené, protože jsme věděli, co každému z nás jde. Všechno jsme si posharovali na papír, rozdělili jsme si odpovědnosti a když se na něčem nemůžeme shodnout, tak jednoduchá matika v přidělených odpovědnostech vyhrává.

Zmínil jste několikrát, že máte vizi, které věříte. Jaká je tedy vize Monroi nebo vaše?

Chceme zautomatizovat všechny finanční procesy, které člověk musí řešit. Momentálně začínáme u automatického spoření, ale do budoucna to chceme udělat tak, že ve správný moment si člověk bude moct vzít úvěr za nejlepších podmínek a zároveň to použít jako investici. Takové ty těžké životní body, na které se dnes lidi těžko připravují, hlavně mladí lidé třeba na hypotéku, tak to budeme řešit za ně. Každý ví, že by si měl dávat 10 % na stranu, že by si měl šetřit na hypotéku. Každej ví, že by měl šetřit pro děti, měl by si dělat rozpočty a tak dále. Reálně to ale nikdo moc nedělá. Finance prostě nejsou zábava. Moje vize je tedy automatizace. Aby jediný, co člověk musí udělat je platit platební kartou a o zbytek se postará Monroi. To znamená, že se mu bude automaticky spořit, bude vědět jak, musí spořit, aby mohl mít časem třeba hypotéku. Aby se zkrátka nedělo to, co se děje dnes, že lidi mají problém si pořídit své vlastní bydlení. Roste i počet nesplacených úvěrů. Když se to zautomatizujeme a pustíme se do toho umělou inteligenci, která nechybuje, tak věřím, že to může být revoluční.

Jak Monroi teda funguje? Je to jako banka?

Ono se tomu úplně nedá říkat banka. Banka jako taková je licencovaný subjekt a na to bychom museli mít pár set milionů. Monroi je aplikace založená na tom, že z každé transakce naší platební kartou odchází 10 % do investic. Takže když člověk něco utratí, tak zároveň spoří. Kdybyste slyšela, jaké nápady jsme měli na začátku, tak byste mi řekla, že jsem blázen. 😊Vývoj jsme dělali na základě hloubkových rozhovorů. Věděl jsem, že lidi rádi spoří, ale ne moc často si jsou schopní předem určit, kolik si budou dávat stranou. Proto děláme chytré finance, kdy si nastavíte na co chcete spořit, my na základě historie transakcí vidíme za co utrácíte a kde by se daly tyto finance zoptimalizovat. Necháme pak klientovi poslat individuální strategii. Pokud s ní souhlasí, tak začne běžet strategie a když ji nesplňuje, tak mu začnou chodit notifikace, že by si na to měl dát pozor. Naopak když strategii splňujete, tak ho chválíme. 

Těch notifikací jsem si všimla na vašem webu a musím říct, že to se mi právě moc líbí, když tam máte, že třeba koupě nového auta se prodlužuje o 2 dny. Z psychologického pohledu si myslím, že člověku a jeho motivaci to pomůže, když reálně vidí, že za to, že si dal o panáka navíc v baru se mu oddaluje jeho sen. 

Naopak se vám může ten sen i přibližovat. My jsme to zkoušeli, není to tak, že jsme si to prostě vymysleli. Máme hodně kamarádů, kteří byli ochotní nám nasdílet své měsíční výpisy z účtů a testovali jsme to na nich. Nejdřív jsem si s každým psal já sám, protože jsme si tuto myšlenku chtěli ověřit. Dostali jsme báječnou zpětnou vazbu. Dokonce pro vysokoškoláky budeme mít funkci ve stylu: „Hele včera jste moc chlastala a proto si kabelku koupíte o měsíc později.“ 14 dnů jsme procházeli Náplavku a vysoké školy a bavili jsme se s lidmi, jaké by to bylo, kdyby dostávali takové extrémní notifikace. Výsledek bylo nadšení, protože nám řekli, že ještě nikdy s nimi takový „bankovní“ subjekt nebo aplikace nekomunikovala. 

Jaký je teď váš největší úkol, Filipe?

Teď drtivou většinu času trávím tím, že hledám investora. Celkem slibně to vypadá s Čínou, protože je láká být u zrodu takové bankovní revoluce v Česku. Pro ně je naše bankovní prostředí ještě takovou dobou kamennou. 😊 V Česku není ještě standardem říkat si o takovou částku, kterou Monroi potřebuje.

Co pro vás během Vašeho podnikání bylo zatím nejtěžší?

Asi to bude vtipný, ale nejtěžší bylo se podívat na realitu a na to, jaká je doopravdy. Ve svých 16 letech jsem vydělal celkem velké peníze na kryptoměnách, ale nebylo to zasloužené. Měl jsem prostě jen štěstí a neuměl jsem vůbec to, co bych měl umět, abych měl tolik peněz. Byl jsem ve správnou dobu na správném místě. Pak když jsem o všechno přišel a zjistil jsem, že opravdu nejsem tak skvělej, tak jsem si znovu musel říct ok, teď peníze nemám, tak začnu s něčím serióznějším. Není lehké vydělávat peníze, ale trvalo mi, než jsem si to uvědomil. Těžké je i to, že nemám moc času, jsem hodně ve stresu, protože vím, že nám tikají hodinky a pokud investici neseženeme do určitého času, tak se s projektem budeme muset rozloučit. To je ale má úloha a vím, že pokud ji nesplním, tak jsem zklamal kluky v teamu. Jinak je to ale docela sranda 😊 

Filipe, moc děkuji za tak upřímný rozhovor a přeji vám i Monroi hodně štěstí a držím vám palce 😊 

Monroi můžete sledovat, jak na jejich webových stránkách www.monroi.cz nebo také na jejich sociálních sítích.

Jste HR s velkým zápalem pro tento krásný obor a myslíte, že máte co sdílet? Napište nám na misa@fae-hr.cz

Jsme v tom společně 💙