Míša, těší mě.
Pojďme si říct, že zbrklá rozhodnutí jsou někdy ta správná a ve Vašem životě klíčová.
Má první zkušenost s HR? Ve státní příspěvkové organizaci, ano jednalo se o státní správu, ale věřte, že to byl jeden z nejdůležitějších mezníků v mé kariéře. Není státní správa, jako státní správa. V této organizaci o 31 zaměstnancích nikdo HR nevedl a já se ve zkušební době osvědčila. Záhy tak přišla další nabídka v podobě vybudování vlastního HR oddělení. Pravda, pro 31 zaměstnanců se nejedná o kdo ví jaké HR. Byla to ale výzva o které jsem skrytě snila. Práce se pro mne stala nakopávacím motorem a otevřely se mi dveře do světa, který jsem, až na malou přestávku, zjistila, že může být moji životní cestou a naplněním.
Během roku a půl jsme se naučila orientovat v zákoníku práce a poznávat fungování jednotlivých vztahů mezi zaměstnanci. Také jsem poznala důležitost naslouchání zaměstnancům a vedení otevřené komunikace, především co se týče spravedlivého odměňování zaměstnanců a mnoho dalšího. Toto jsou ale věci, které jsem si začala uvědomovat až s dalšími pracovními zkušenostmi a pracovními fuck upy, kterých nebylo málo. V této práci mi vlastně prakticky nic nechybělo, kromě mé vlastní sebereflexe a větší míry zodpovědnosti. Poměrně hodně jsem „fušovala“ i do jednotlivých projektů, které organizace dělala. Jezdila jsme na jednotlivé akce, pečovala obsahově o jejich sociální sítě, weby….To bylo nejspíš důvodem, proč jsem měla pocit, že psaní mi jde a chci se mu věnovat. Jak už tomu bývá, přišla další náhoda a já jsem nastoupila do PR agentury. Byla jsem celá nabuzená a přesvědčená, že tohle mi půjde a všude bude líp, než ve státní správě (ha ha ha). Jak těžké bylo vystřízlivění z vlastního pocitu, že zvládnu dělat cokoliv možná probereme někdy v dalších článcích. Jedno je jisté – díky tomuto vystřízlivění jsem si zachránila svůj profesní život. Díky tomuto selhání jsem se vrátila tam, kde je mi nejlíp a to do HR. No, HR, jednalo se o personální agenturu, kde jsem jako hlavní úkol měla hledat lidi i tam kde nejsou. Byla to skvělá zkušenost, kterou oceňuji i teď. Problém je, že jsem si nemohla ovlivňovat to, jak se s lidmi, které jsem vyhledala zachází a pracuje dále. Brzy se tak dostavil pocit naprosto zbytečné práce a proto jsem začala koukat po novém uplatnění. Příležitost se mi naskytla v další personální agentuře. Nově jsem ale měla na starost komplexní proces celého náboru pro své klienty, pro které jsem byla i Account Managerem.
Jedno velké pozitivum ale práce researchera měla. Seznámila jsem se s Ditou. Naprosto otevřeně musím říct, že u druhé skleničky červeného vína jsme si řekly, že se cítíme neúspěšné a neaktivní. Navíc jsme měly pocit, že se HR odcizuje těm, pro které je primárně určeno. To nás přivedlo k myšlence založit blog, který bude směřovat právě na zaměstnance a bude jim pomáhat se orientovat v džungli pracovních nabídek.
V únoru 2020 jsem se ocitla ve velmi důležitém mezníku jak pro mě, tak pro FAE. Hledala jsem si novou práci a má zkušenost s hledáním nebyla moc pozitivní. Proto jsem se rozhodla udělat důležitý krok a rozjela jsem spolupráce, které jsou pro FAE obrovským přínosem do jeho budoucnosti. Z úspěšného blogu se vznikla personální poradenská společnost, která díky příchodu nových posil rozšířila své služby o HR marketing a další marketingové činnosti.
Můj příběh je důkazem toho, že o náhody není nouze. A taky je důkazem toho, že co se vám zdá jako nejbláznivější rozhodnutí, je nakonec to nejlepší.