V opeře jde člověk rovnou na věc, není tam překážka HR oddělení, které rozhoduje o našich životech, říká začínající tenor Martin Bareš.
Většina článků zabývajících se radami, jak a kde hledat práci se věnuje odvětvím, jako marketing, IT, obchodu apod…Napadlo vás ale někdy, jak si práci hledají lidé v uměleckém odvětví? O tom si s námi v dalším FAE Speciálu popovídal začínající operní pěvec Martin Bareš.
Martine, vím, že se věnuješ marketingu, opernímu zpěvu a také jsi se dlouho věnoval hokeji. Jak se hokejista dostane k opernímu zpěvu?
Když jsem byl malý, chtěl jsem být hokejistou, protože jsem byl pohlcený atmosférou výhry zlaté medaile v Naganu. Rodiče mi umožnili hokej hrát, ale pod podmínkou, že budu chodit do pěveckého sboru, abych příliš nezvlčel. I když jsem už jako malý kluk měl docela zvučný hlas, tak přece jen vyhrál hokej a zpěv jsem přestal dělat, protože jsem na to neměl čas. Hlavně by se mi kluci v hokejové šatně smáli, což jsem nemohl dopustit :-). Nakonec jsem vydržel u hokeje 17 let. Pak ale postupně přicházeli zdravotní potíže a já najednou se sportem skončil. Tehdy jsem studoval ještě vysokou školu a najednou jsem měl až moc volného času. Občas jsem si doma zpíval jen tak pro radost a tak jsem se rozhodl vyhledat pár odborníků, kteří posoudí, jestli mám talent na zpěv či ne. A k marketingu jsem se dostal na ekonomce, kdy jsme to měli jako doplňkový předmět. Zjistil jsem, že je to oblast, ve které bych asi i rád chodil do práce :-).
A jak Tvůj talent nakonec vyhodnotili?
Byl jsem překvapený, když se jednohlasně shodli, že rozhodně ano. Doporučili mi, abych si našel správné kouče a poměrně se dost dovzdělal v hudbě. Po tolika letech sportování se mi dokonce vytratily i základní hudební návyky. Tehdy jsem ještě netušil, že zpívání bude vyžadovat mnoho práce. Skoro bych řekl, že mé tréninkové nasazení ve zpěvu je náročnější než když jsem denně dřel kvůli hokeji.
Martine, pro mě jako neuměleckého člověka, který je zvyklý, že každá práce se dá najít v inzerátech, sociálních sítích a podobně, je má základní otázka na Tebe jasná: kde si hledají práci umělci? Funguje pro vás něco jako „jobs“?
Nevím, jestli to v každé oblasti umění funguje stejně. Ve zpěvu divadla zpravidla vypisují tzv. konkurzy, na které se můžeš přihlásit. Ukážeš co v tobě je a buď tě vezmou nebo ne. Je to trochu jako výběrové řízení jen v jiné formě. Mnoho umělců je zastupováno agenty či agenturami, které komunikují s divadly a snaží se jim zajistit účast na konkurzech popř. za ně lobují na konkrétní role či místa v souborech.
Zajímavé…jak se liší české výběrové řízení od těch třeba do La Scaly nebo Metropolitní opery? Jak to probíhá tam?
V těchto domech jsem zatím nikdy nezpíval. Tyto informace mám od svých známých, kteří si těmito domy prošli. Je to opět o spolupráci agenta či agentury s divadly. Umělec, který se uchází o práci v těchto velkých operních domech, musí mít něco za sebou. Respektive něco čím už se může prezentovat. To znamená odzpívané určité role, musí být po něm obecná poptávka, ale také musí mít dobré recenze z jednotlivých představení. To je velmi důležité, jelikož tyto domy si udržují svou vysokou kvalitu a jen tak někoho mezi sebe nepustí.
Myslíš, že je umělecké prostředí víc závislé na osobních vztazích a kontaktech než je tomu třeba při hledání práce v marketingu?
Rozhodně ano. Operní prostředí je z velké míry o vztazích a osobních vazbách. Také je to prostředí ve kterém intriky občas dominují. I když hledání práce v marketingu, také není nic lehkého. Rozdíl je zejména v tom, jak k té dané pozici firmy přistupují a co od ní očekávají. Někdy jsem měl na výběrovém řízení pocit, že každý mluvíme o jiné pracovní pozici. Naštěstí v opeře jdeš rovnou na věc a hned musíš ukázat co umíš. Není tam překážka v podobě HR oddělení, které defacto ovlivňuje tvůj další postup na základě jimi definovanými představami o zaměstnanci.
Jak si zpěváci nebo umělci všeobecně budují svůj osobní brand? Je třeba někdo, koho by si dal ostatním zpěvákům jako vzor?
Každý svým způsobem denně, budujeme svůj osobní brand. Zejména tím, jak se chováme, co umíme, jak vypadáme a tak. Je velmi obtížné někoho porovnávat či dávat za vzor, protože každý jsme jiný. Začínající umělec logicky nemá příliš finančních prostředků k tomu, aby budoval svůj osobní brand pomocí masivnějších marketingových nástrojů. Obvykle si založí profil na soc. sítích a postuje tam fotky, nějaká videa z koncertů popřípadě vytiskne nějaký leták na koncert. Ti známější umělci mají kolem sebe více diváků či posluchačů, kteří je chtějí sledovat. Proto musejí svou propagaci více rozvíjet a delegují konkrétní požadavky na marketingové specialisty popř. jiné obory.
Jde nějak „zevšeobecnit“ to, co vlastně všechno umělec na své cestě k vytoužené kariéře musí zvládnout?
Na to asi nemám jasnou odpověď, byť bych si moc přál znát konkrétní cestu, která tě dovede k tvému snu. Já můžu mluvit jen za sebe a jak to vnímám ve zpěvu. Zpěv je ve svém důsledku geneticky daná schopnost. Do jisté míry se dá mnoho věcí naučit nebo přeučit. Je třeba mít hodně odvahy a chuť se zlepšovat. Co asi vnímám jako nejdůležitější aspekt, je štěstí. A to jak na lidi, kteří tě v tvém uměleckém růstu formují, tak na lidi, kteří ti otevřou dveře do světa profesionálního umělce.
Ty jsi v České republice zatím moc nezpíval, viď?
Nezpíval. Zatím spíše cílím na Itálii. Mám to tam moc rád. Teď je mým snem naučit se zpívat podle starého vzoru Bel canta. A také jednou podle toho zpívat. To v překladu znamená krásný zpěv. Je to vlastně druh klasické pěvecké techniky, která má jistá pravidla a požadavky. Ale zatím se to učím, ještě to bude chtít nějaký čas. V současné době přecházím na vyšší hlasový obor tzn. z oboru baryton na tenor. Není to lehké, tak uvidíme.
Jaké největší rozdíly vnímáš v přístupu zpěváků v Česku a zahraničí? Je velký rozdíl v tom, jakým stylem pracují?
Jak jsem zmínil, zpěv je hodně o pracování s individualitou jedince. A to jak v přístupu k hlasu tak i k osobnosti daného zpěváka. Důležité stanovit si cíle a priority. Někdo nemá ambice dosáhnout té nejvyšší mety, ale prostě jen dobře zpívat. V tomto případě je důležité si udržovat radost, kterou zpěv přináší. Já si myslím, že pokud chceš vybudovat kariéru a řadit se mezi výborné pěvce na trhu, musíš se trochu vnímat jako produkt. Produkt, který je něčím zajímavý možná i ojedinělý. Avšak tyto aspekty by neměly být naučené, ale spíše by měly vycházet z tvé podstaty. Nedávno mi řekl jeden bývalý celosvětově uznávaný tenorista v Itálii, že jestli chci prorazit, za žádnou cenu nesmím dopustit, abych se stal něčí kopií. Toto je velmi časté, zejména, když zpěváci imitují své vzory či profesory. Každý máme svůj hlas, který je pro nás charakteristický a ten bychom neměli ničit či uměle dokrášlovat. Celá krása hlasu pak bude patrná díky kvalitní technice a osobnosti umělce. Zatím se necítím dost zkušený na to, abych hodnotil, zda je umění v tuzemsku či v zahraničí na lepší úrovni.
Co bys řekl, že je Tvá silná stránka, kterou využíváš jak ve zpěvu tak v marketingu?
Jednoznačně kreativita a pracovitost. Vnímání zpěváka, je těžko popsatelný jev. Zpěváci využívají nejrůznější vnitřní představy. Tón, který z tebe vychází se dá těžko uchopit, takže je to svým způsobem velmi kreativní práce. Marketing je dnes z velké části hlavně o provozní činnosti. Moc prostoru na kreativní práci není. Ale když se naskytne příležitost, tak se toho rád chopím.
A co je tvá slabá stránka?
Za svou slabou stránku považuji přemíru cílevědomosti a houževnatosti. Mnohdy mi mé úsilí dosáhnout svého cíle za každou cenu spíše ublížilo. Proto se učím být velmi trpělivý a na některé věci si počkat o trochu déle, než bych chtěl. Už když jsem hrál hokej, tak jsem postupně zjišťoval, že nebylo až zas tak důležité jak moc jsem byl silný či rychlý, ale jak jsem v tu danou chvíli dokázal pracovat se svou psychickou stránkou. U zpěvu to platí také. Dobře nastavené myšlení a čistá hlava ti zpravidla přinese více úspěchu než tušíš. Hlavně jsi pak mnohem šťastnější a více si užíváš daný okamžik. Což samozřejmě nemění nic na tom, že chci pracovat každý den naplno.
Rády bychom poděkovaly Martinovi za velmi otevřený a příjemný rozhovor a držíme palce v kariéře.